Dne 30. října 2019 zrušil Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 7/19 ustanovení § 259 zákona č. 134/2016 Sb.,
o zadávání veřejných zakázek (dále také jako „ZZVZ“) týkající se poplatkové povinnosti spojené s podáním podnětu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále také jako „ÚOHS“) pro jeho protiústavnost. V následujícím textu Vás seznámíme s okolnostmi případu a hlavní argumentací Ústavního soudu.

Obecně k zahájení správního řízení

Řízení před ÚOHS jsou správními řízeními ve smyslu § 9 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále také jako „správní řád“ nebo „SŘ“) a mohou být zahájena na návrh či z moci úřední. Správní orgány jsou obecně povinny zabývat se všemi skutečnostmi rozhodnými pro zahájení správního řízení z moci úřední, přičemž tyto skutečnosti mohou zjišťovat také z podnětů k zahájení řízení z moci úřední dle § 42 SŘ. V případě, že je správnímu orgánu takový podnět doručen, je vždy povinen se jím zabývat a pokud o to ten, kdo podnět podal požádá, je povinen sdělit mu do 30 dní od podání podnětu, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení, popřípadě že podnět postoupil jinému správnímu orgánu.

Poplatková povinnost dle § 259 ZZVZ

Dnes již zrušené ustanovení § 259 ZZVZ upravovalo poplatkovou povinnost spojenou s podáním podnětu k ÚOHS v souvislosti s tvrzeným pochybením při zadávání veřejné zakázky. Dle tohoto ustanovení byl podatel podnětu povinen zaplatit 10.000 Kč za každou veřejnou zakázku, při jejímž zadávání dle něj došlo k pochybení specifikovanému v podnětu. Pokud poplatek nebyl ve lhůtě zaplacen, ÚOHS neměl vůbec povinnost se podnětem zabývat.

Okolnosti případu

Řízení před Ústavním soudem, které vedlo ke zrušení ustanovení § 259 ZZVZ bylo zahájeno na základě stížnosti, kterou doručila Transparency International Česká republika, o.p.s. (dále jen jako „stěžovatelka“). Stěžovatelka podala ÚOHS podnět k zahájení řízení z moci úřední za účelem přezkumu úkonu zadavatele a současně požádala o informaci, jak bylo s podnětem naloženo. ÚOHS reagoval sdělením, že se podnětem nebude zabývat, jelikož stěžovatelka nezaplatila poplatek dle § 259 ZZVZ. Proti tomuto postupu ÚOHS se stěžovatelka bránila žalobou u Krajského soudu v Brně, přičemž svou argumentaci založila na tvrzení, že správní orgán je povinen se podněty zabývat a podmínění této povinnosti zaplacením správního poplatku je protiústavní. Ačkoli Krajský soud v Brně v rozsudku připustil, že ustanovení § 259 ZZVZ vzbuzuje interpretační pochybnosti, shledal, že žaloba není důvodná. Stěžovatelka na rozsudek Krajského soudu v Brně reagovala podáním kasační stížnosti, přičemž mimo jiné poukázala na skutečnost, že ohledně stejné veřejné zakázky podala podnět k zahájení řízení u ÚOHS
i jiná osoba, která však na rozdíl od ní poplatek dle § 259 ZZVZ zaplatila a ÚOHS na základě tohoto podnětu řízení z moci úřední zahájil – její podnět byl tedy zjevně věcně důvodný, ale kvůli nezaplacení poplatku na něj ÚOHS nereagoval. Kasační stížnost byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta a stěžovatelka podala ústavní stížnost s návrhem na zrušení § 259 ZZVZ.

Rozhodnutí Ústavního soudu

Jak bylo uvedeno výše, Ústavní soud stížnost vyhodnotil jako důvodnou a rozhodl o zrušení ustanovení § 259 ZZVZ, a to ke dni vyhlášení ZZVZ ve Sbírce zákonů. Zrušené ustanovení ZZVZ bylo dle Ústavního soudu v rozporu zejména s principem právního státu a požadavky na předvídatelnost a bezrozpornost práva a zákaz libovůle rozhodování orgánů veřejné moci. Rozpornou je podle Ústavního soudu situace, kdy ÚOHS je na jedné straně povinen zabývat se všemi skutečnostmi rozhodnými pro zahájení řízení z moci úřední a na druhé straně není povinen zabývat se podněty (díky kterým by mohl zjistit, že jsou zde skutečnosti k zahájení řízení z moci úřední) v případě, že nebyl zaplacen poplatek spojený s jeho podáním. Poplatkovou povinností je tedy nelogicky podmíněn postup, který je ÚOHS povinen realizovat dle zákona, tedy bez závislosti na zaplacení poplatku. Ačkoli dle důvodové zprávy k ZZVZ má poplatek sloužit zejména k omezení zjevně bezdůvodných podání, Ústavní soud zdůraznil, že podněty k zahájení řízení z moci úřední představují pro správní orgán důležitý informační zdroj, který nelze nijak nahradit.

Závěrem

V návaznosti na výše rozebraný nález Ústavního soudu můžeme konstatovat, že ačkoli ZZVZ upravuje velmi specifickou a relativně samostatnou právní materii, je třeba mít na paměti základní principy právního státu, se kterými znění i interpretace ZZVZ musí být vždy v souladu.